Príde Janko domov z katolíckej školy s monoklom pod okom a otec mu vraví:
- Janko nevravel som ti, že sa nemáš biť s chlapcami?
- Ale ja som sa vôbec nebil. To bolo takto: Boli sme v kostole, odriekali sme si modlitby a keď sme sa postavili, zbadal som, že sa našej učiteľke predo mnou zarezali šaty. Tak som jej ich vytiahol a ona mi dala facku.
Otec na to hovorí:
-Ale take veci ženám robiť nesmieš!
Na druhý deň príde Janko domov s ďalším monoklom. Otec vraví:
- Nevravel som ti včera dosť jasne?
Janko na to:
- Ale teraz to bolo úlne inak. Zase sme sedeli v kostole, odriekali sme si modlitby a keď sme sa postavili, učiteľke sa opäť zarezali šaty. Kamarát vedľa mňa jej ich vytiahol, ale ja som vedel, že to nemá rada, tak som jej ich zastrčil naspäť.
Přijde Pepíček do cukrárny a chce za 2 koruny míchané bonbóny.
Prodavačka se na něj usmála a řekla: Tak tady máš Pepíčku 2 a zamíchej si je sám!
Syn hovorí mame:
- Mami, horí lampa.
- Nehovorí sa horí lampa, ale lampa svieti.
- Tak mami, už nám svietia aj záclony.
Jde takhle 6ti lety Pepíček s tatinkem Perlovkou a kouka, všude tam stojej ruzny slecny. Pta se tatinka "tatinku, proč tady ty slecny tak stojej?" Tatinek se zašklebi "No, Pepičku, prodavaj tady takovy sladky štěsti za dva tisice" Pepičkovi to vrta hlavou a tak doma rozbije prasatko, vezme dva litry a bezi do Perlovky. Prijde k prvni děvce, vrazi ji prachy a povida: "Prej mi za dva litry prodaš sladky štestí"
Děvka se podivi, ale je hodna a tak vezme tři bagety, namaže je nutelou a da je Pepičkovi. Pepiček přijde domu a tatinek na něj vyjede: " Kdes byl, prase máš rozbitý a prachy pryč????" No a Pepiček přizná že byl za těma slečnama v Perlovce. Otec propada v paniku "A co se dělo, dali ti ??" Pepiček mavne rukou" ale jo, dvě sem ještě zvladnul, ale třetí sem jenom volízal..."
Peťko sa modlí pred Vianocami a na konci modlitby zakričí:
- Ježiško! Prines mi bicykel!!
- Nemusíš tak kričať. Ježiško nie je hluchý. - dohovára mu sestra.
- Ježiško nie, ale babka áno. - vysvetlí Peťko.
Ve škole mají malovat, a tak se paní učitelka ptá: "No tak nám řekni, Pepíčku, tvůj tatínek je malíř pokojů, jak bys to tady vymaloval?" Pepíček: "No tak tadyhle bych nasral hnědou, sem bych prdnul zelenou a támhle bych mrdnul modrou." "No tak to snad není možné, jak to mluvíš, zavolej mi tatínka do školy," rozčílí se učitelka. Další den povídá otci: "Podívejte se já jsem se vašeho syna ptala, jak by to vymaloval a on mi řekl tohleto!" Tatínek: "Tohleto že vám vážně řekl?" Tatínek se otočí k Pepíčkovi a povídá mu: "Ty čůráku, vždyť by to tady bylo moc tmavý."
Paní učitelka ve škole probírá s dětmi co dělají ráno doma, když se probudí.
Učitelka: "Tak co Pepíčku, co děláš když se probudíš ?"
Pepíček: "No, probudím se a jdu se vysrat."
Učitelka: "No jak to mluvíš, čím je Pepíčku tvůj tatínek ?"
Pepíček: "Dlaždičem."
Učitelka: "To jsem si mohla myslet."
Učitelka: "Teď nám poví Anička co ráno dělá když vstane."
Anička: "Já si, prosím, čtu noviny."
Učitelka: "Aha, to je hned něco jiného a čímpak je tvůj
tatínek Aničko ?"
Anička: "Advokátem "
Učitelka: "To se hned pozná a jak dlouho si ty noviny čteš Aničko ?"
Anička: "No, prosím, než se vyseru."
V dome zvoní telefón. Zdvihne ho malý chlapec. A volajúci hovorí: -Daj mi otca.
-Nemôže, má veľa roboty.
-Daj mi mamu.
-Nemôže má veľa roboty.
-Kto je ešte u vás ?
-Hasiči.
-Daj mi jedného.
-Nemôže, má veľa roboty.
-Kto tam ešte je ?
-Policajti.
-Daj mi jedného.
-Nemôže, má veľa roboty.
-A čo všetci robia ?
-Hľadajú ma.
